Zrychlovač - nenáviděný i milovaný


        Zdá se, že si někdo přeje, aby moje na delší dobu poslední služby (rozuměj, pracovala jsem tak moc, až mi došly volné hodiny) byly extra výživné. Dostatečně zajímavé se je tedy snažím dělat i sama. V posledním měsíci jsem si vyzkoušela tzv. „skákačku“, kdy jsem za jednu službu vystřídala celkem 6 vozů (samozřejmě plánovaně, nejsem až takové nemehlo, že bych jich za jeden den tolik rozbila :) ) a  sebrala jsem odvahu i na „trhačku“, neboli dělenou směnu. Ale to jsem ještě netušila, co mě na ní čeká. Tuhle trhačku jsem si prapůvodně vybrala za účelem projet se ještě před odmlkou na lince 10, která byla na odpolední části služby. Až poté jsem si plné znění trhačky pořádně prostudovala a řádně se vyděsila. Zaprvé to byla služba patřící pod pisáreckou vozovnu. To by ještě nebylo nic tak hrozného. Zadruhé je totiž horší to, že v Pisárkách ještě dosluhují čtyři poměrně zastaralé vozy, tzv. zrychlovače. (Více o zrychlovačích si můžete přečíst v technickém okénku na konci povídání, prozatím vám bude stačit, že se s nimi jezdí úplně jinak než s ostatními vozy a to „jinak“ volně přeloženo znamená „o poznání hůř“). Čím déle u podniku jste, tím snáz vysledujete linky, kurzy a služby, kde se zrychlovače objevují, a tahle moje trhačka jako by už zdálky volala: „Jsem zrychlovač a jdu si pro tebe!!!“  Trhačkový den začal velice příjemně. Na trhačce bývá celkem pozdní nástup, ráno jsem tedy v klídku vstala až o půl šesté, zatímco jiný den bych se v tuto dobu už nejméně hodinu proháněla po městě. Dařilo se mi dokonce i nemyslet na strach ze zrychlovače, který mě namátkově přepadal už několik dnů dopředu. V dobrém rozmaru jsem i dorazila do práce. Projdu vrátnicí, blížím se ke kanálům (označení kolejí ve vozovně) a už ho tu vidím stát. Dobře známé číslo na zádi zrychlovače se na mě škodolibě culí. Ne, ne, ne, ten tady určitě nečeká na mě, utěšuju se. Však tu stojí ještě dost dalších vozů (no dobře... Jen asi pět, ale stejně!), neboj se. Podívej, stojí tady ještě nějaké kloubáky. Jeden z nich je tu pro tebe. A tady v hale parkuje dokonce Vario! I nějaké Anitry! Neboj, dostaneš určitě něco slušnýho... Můj vlastní motivační šepot mi zní v uších ještě když na výpravně přebírám desky. Trochu se do nich bojím podívat. Ujistím se, že mě nikdo neuslyší, a naposledy si polohlasem řeknu: Neboj, máš tam něco slušnýho. 
Otevřu desky....a bum! Je tam! Zrychlovač!

        Už v kurzu nás celé dva měsíce zrychlovačem strašili. Že je to hrozná věc, úplně jiná než ostatní šaliny, špatně se to řídí, je to staré, hlučné, nemotorné, protivné... ale zároveň jako by ty vozy byly nejen proklínané a nenáviděné, ale i milované. Zrychlovač jsme měli na jednu z našich posledních cvičných jízd. (Ta úplně poslední byla s vozem 13T. Trochu ironie osudu – z nejhoršího do nejlepšího. Ale pořád lepší než naopak.) Usedala jsem tenkrát do kabiny nervózní, nebylo divu, po všech ošklivých věcech, co nám o těchto vozech napovídali. Měla jsem strach se dotknout pedálu jízdy i na neškodné rovince ve vozovně. Dělalo mi velký problém myslet na to, že vůz vyžaduje jiný styl řízení, a přizpůsobit se mu. Ale během dne jsem se strachu postupně zbavila, a přestože jsem jezdila s mnohem větším respektem než jindy, zjistila jsem, že klapavé zvuky, cukavá jízda, všudypřítomné hučení ventilátorů a neobvykle temný zvuk motorů mají opravdu něco do sebe. Nakonec jsem dokonce byla ochotná uznat, že to zdaleka nebylo tak hrozné, jak jsem si původně myslela. Na tohle všechno jsem vzpomínala, když jsem kráčela s obavami deštivým ránem k přidělenému vozu. Uvnitř jsem chvilku překvapeně zírala do neobvykle chudé kabiny. Kde jsou kontrolky poruch? Proč je tady tak málo ovladačů? A co kontrola skluzu? Vždyť dnes prší, bude to klouzat, já mám strach! A šestku! A na šestce je kopec ke Krematoriu a Pekanda a ….. !!! Když jsem se ve voze usadila, na uklidněnou jsem si párkrát naprázdno prošlápla brzdový pedál, abych si na něj zvykla. Pak jsem se zkusmo rozjela a zase zastavila. „To půjde. To zvládneš,“ opakovala jsem si, trochu nepřesvědčivě. „Máš štěstí v neštěstí, dostalas ten nejlepší zrychlovač ze všech.“ Ani to mi ale ke klidu moc nepřidalo. Strach mě však opustil už během prvních několika zastávek. Stačí se jen soustředit na to, že musím změnit techniku jízdy, a ono to půjde. A ono to opravdu docela šlo. Šlo to z vozovny přes město až do lískovecké smyčky a kromě maličké vyděšené epizodky, když jsem shlédla dolů z kopce u krematoria, to šlo dokonce až do té doby, než jsem hučela nahoru po „Pekandě“ (Pekařská ul). Přede mnou byla totiž zastávka Šilingrovo náměstí, která se nachází v prudkém kopci a navíc se před ní koleje a silnice sjíždí do jednoho pruhu. A ten byl jako na potvoru právě plný aut. Měla jsem ale opět štěstí v neštěstí. Auta dostala nahoře na kopci zelenou a brzy zmizela z prostoru zastávky, takže jsem nemusela téměř ani přibrzdit. Děsivý okamžik ovšem nastal, když jsem se ze zastávky pokusila rozjet. Kopec je tak prudký a vůz tak neohrabaný, že i když jsem okamžitě sešlápla pedál jízdy až na podlahu, rukama tlačila šalinu za půlcoulku (slangový výraz pro madlo, které má řidič na ovládacím pultu) dopředu a pohledem se přitahovala za okolní domy a sloupy, stejně to nestačilo a vůz mi při rozjezdu couvl. A docela dost. To by byla pro dnešek třešnička na dortu, kdyby mi volal dispečink, že jsem někoho nabrala zadním spřáhlem, protože mi to v kopci couvlo! Ale naštěstí se tak nestalo. A poté, co jsem si vyzkoušela už všechna riziková místa na trati a zjistila, že „to nějak půjde“, jsem si svou ranní část trhačky ozdobenou hučením ventilátorů a klapáním linkového stykače nakonec jistým zvráceným způsobem užila. A víte co? Jsem vlastně i docela ráda, že jsem se se zrychlovačem ještě projela. Mají totiž jít brzy do šrotu (i když to se prý říká už několik let...). A taky teď můžu říkat, že jsem si v práci vyzkoušela snad už opravdu všechno!

P.S. Po tom zvláštně temném zvuku motorů se mi nakonec vlastně možná bude i stýskat...

 

 

 

Technická poznámka: Zrychlovač milovaný i nenáviděný

        Zrychlovač jako takový je vlastně hlavní součást vozů s tzv. odporovou regulací proudu. Jedná se o starou technologii, která se do dnešního hustého provozu už příliš nehodí.
        Zrychlovač je díl kruhového tvaru, po jeho obvodu jsou tzv. palce, které slouží jako spínače obvodů. Uprostřed kruhu se otáčí kotva, která palce stlačuje podobně jako klapky klavíru, a tím připojuje nebo odpojuje jednotlivé obvody. V závislosti na tom, kolik obvodů je aktivních, je do motorů vpuštěn různě velký proud a tím je regulována rychlost pohybu.
        Dnes používaná technologie se nazývá tyristorová. Staví na principu polovodičů, které regulují proud přiváděný do motorů. S tyristorovou výzbrojí můžete udržovat libovolnou stálou rychlost, také ji rychle měnit podle potřeby nebo rychle a snadno přejít z jízdy do brždění či naopak. Jízda s tyristorovou výzbrojí je tedy svižná, vůz dobře reaguje, je lépe ovladatelný, pohotovější a šikovnější. Naproti tomu odporová regulace v podstatě zná jen dvě možnosti. Jedu, a když jedu, tak naplno, nebo nejedu (a tudíž jedu výběhem anebo brzdím). Jakmile totiž u vozů se zrychlovačem jednou našlápnu jízdu, musím vždy pedál došlápnout až na podlahu, aby se kotva mohla protočit celá a proklapat všechny palce. Jinak by nedotočená kotva umožnila průchod příliš velkého proudu jedním místem, v němž se palce zapečou a přestanou plnit svou funkci spínače. Vůz je potom nezvladatelný. V praxi to znamená, že musím hodně přemýšlet nad tím, kdy a jak dlouho se vyplatí šlapat na jízdu, je těžké udržet konstantní rychlost, protože v podstatě jezdím způsobem „plný plyn a pak chvilku nic“, a jízda s takovým vozem je celkově jaksi nemotorná, protože neumožňuje rychle a snadno reagovat na vzniklé situace.
        Odporová regulace navíc hodně hřeje. Energie vzniklá při brždění se všechna přeměňuje na teplo. V zimě je to sice super, ale v létě nic moc. A pokud je vůz nastartovaný, doprovází ho nepříjemně hlasité hučení ventilátorů. To všecko jsou důvody, proč zrychlovače už dnes máme v provozu jenom čtyři a spoustu hlasů volá po jejich úplném vyřazení. Kdoví, třeba se letos už dočkáme a budeme se tak moci rozloučit s kusem historie na kolejích :)

 

Video, jak funguje zrychlovač zde.

- Kris -