Kolik zrcátek máš, tolikrát jsi řidičem.


        Víkendová pětka je pohodová služba. Rozhodně doporučuji! Minimální provoz, málo lidí, méně spojů = delší pauzy pro vás. Zní to jako ideální práce, ale hrozícím potížím se přesto zcela nevyhnete. O víkendu totiž značně riskujete, že z vozovny odjedete na trať s vozem, který ani při nejlepší vůli nepůjde nazvat jinak než popelnicí, plechovkou, šunkou, starou křusnou,... (No schválně, kolik láskyplně hanlivých označení zvládnete ještě vymyslet?) Přesně to potkalo i mě v den, ze kterého vychází dnešní zamyšlení. Na vozovně na mě ráno ve tmě poslušně čekal vůz typu K2R, který z pohledu cestujícího podle mě vždy dělal dojem slušné a pěkné mašinky, ale ve skutečnosti je to pro řidiče na obsluhu pěkně nepohodlná potvora. 

        Osudná událost se odehrála asi v polovině služby. S nepohodlím vozu jsem se stihla už vcelku smířit a nakonec jsme se myslím i docela sehráli. Všechno tedy bylo vlastně v pořádku až do chvíle, kdy v zastávce jsem se jako vždy ohlédla do zrcátka, zda už můžu zavírat. Nikoho jsem u dveří neviděla, stiskla jsem tedy tlačítko pro zavření. V ten moment se do pištění zvukové výstrahy ozve z vozu křik. Kde se vzal, tu se vzal, po schůdcích druhých dveří slézá starý nemotorný pán. Jen tak tak jsem stihla zavírání přerušit. Dveře pána naštěstí neskříply, ten si vystoupil, já pak již v pořádku mohla dveře zavřít, zazvonit a odjet. Jen co se šalina pohnula z místa, z vozu se ozvalo reptání: „Takových zrcátek tam má a stejně se do nich nedívá!!“ Ale já se přece podívala! Jak je tedy možné, že jsem teď ve voze za blbečka?

        Kabina vozu typu K2R mi někdy připomíná zrcadlové bludiště. Výhled z kabiny je totiž díky nedomyšlené konstrukci prachmizerný. Nu a když si řidiči stěžovali, že někam nevidí, namontovali jim tam přídatná zrcátka. Proto někdy v kabině, ať už zvenčí či zevnitř, visí kolekce třeba pěti zrcadel. Pasažér díky tomu zřejmě nabývá dojmu, že řidič teď už prostě musí vidět i pod podlahu, na koleje, do motoru a dokonce i té mamince vzadu až do kočárku. A samozřejmě v mysli cestujících takový řidič taky musí mít pět očí pohybujících se nezávisle na sobě, podobně jako chameleon (až na ten počet tedy), protože na co by jinak měl tolik zrcadel, kdyby se do všech naráz nemohl podívat, že?

        V tu chvíli mi pochopitelně bylo líto, že nejsem pětioký plaz. Pána jsem do dveří přivřít nechtěla, ale i když jsem udělala vše tak, jak se má, a dveřní prostor si v zrcátku před zavřením prohlédla, pána jsem prostě neviděla. Zrcátka mají svá fyzikální omezení, tzv. mrtvý úhel už určitě zažil na vlastní kůži každý při řízení auta, a tak ať už máme ve voze jedno či pět zrcadel nebo dokonce kamerový systém, bohužel nikdy nemůžeme vidět úplně vše. Přece jen i ty kamery mají omezený záběr, i když jako pomocníci jsou v některých vozech nedocenitelné. No jen považte - ten kluk, co posledně seděl skoro úplně vzadu, ten vám měl tak krásný úsměv.... :)

 

Technická poznámka: Rychlé seznámení s vozem K2R

        Vozy K2R vychází z klasických kloubových vozů K2. Jsou vlastně jejich rekonstruovanou verzí. A proč jsou pro řidiče tak nepohodlné, když se má jednat o rekonstrukci? Tyto kloubové vozy se obecně vyznačují o něco slabšími jízdními a brzdnými vlastnostmi. Verze K2R má oproti klasické navíc nepohodlně uspořádanou kabinu – málo místa na nohy a ovládací prvky umístěné daleko od sedadla (což takhle nezní až tak strašně, ale představte si, že se osm hodin v kuse přibližně co minutu až dvě někam natahujete nebo nakláníte, protože ty dveře se samy neotevřou...). Co je ale asi vůbec nejhorší, má velmi úzká boční okénka. Úzká okénka znamenají omezený výhled, ať už všeobecně ven z vozu nebo do venkovních zrcátek, a pokud ještě ke vší té smůle máte na svém voze tzv. výklopné dveře, které při otevření zakryjí celé boční okénko, vězte, že nevidíte už vůbec nic. Pak vám ani ta přídatná zrcátka mnoho nepomůžou a problém s pánem přivřeným do dveří je snadno na světě.

- Kris -