Cvičná? To co je za linku?


        Mám pro vás všechny malou výzvu. Přiznejte se, jak často se podíváte na informační tablo vozu (transparent), když přijíždí k ostrůvku? Jak často víte jistě, že jedete tou linkou, kterou jste jet opravdu chtěli? A naopak – jak často nastoupíte do vozu a až potom zjišťujete, že omylem cestujete někam jinam? Už v kurzu jsem učinila jeden velký objev. Někteří lidé cestující MHD totiž neumí číst!! (A, což je snad ještě hanebnější, někteří se k tomu dokonce i přiznávají... ale o tom až potom)

        Když jsem byla ještě v kurzu, na informačních tablech jsme si s sebou místo obvyklého čísla linky a cílové stanice vezli obrovský nápis „L CVIČNÁ JÍZDA“. To byste nevěřili, kolik lidí je schopno tak velká písmena přehlédnout!

        V zastávkách nám soustavně někdo mačkal poptávková tlačítka u dveří, ačkoliv se s námi svézt nemohl, někdy se i domáhal nástupu bušením do skel a v těch nejextrémnějších případech dokonce nadával, že mu odjíždíme. Z pohledu cestujících to chápu. Když vám k ostrůvku přijede prázdná šalina, v první řadě přece máte radost, že „už to jede“, a navrch taky, že si konečně jednou sednete, přičemž z volných sedadel si můžete dokonce dle libosti vybírat! Takové štěstí nemáte každý den, no ne? Až v druhé řadě vás možná napadne, že prázdný vůz, v jehož kabině se nádavkem tlačí celkem tři řidiči, je poněkud podezřelý...

        Na základě momentu, kdy nepozorní cestující dojdou k závěru, že na přijíždějícím voze je něco divného, jsem si je sama pro sebe začala rozdělovat do dvou typů. Nejraději bych vám je předvedla názorně, pomocí jejich charakteristických gest, ale doufám, že dle mého popisu si je snadno sami představíte. ale snad si je podle mého popisu sami dovedete představit.

        První typ bych nazvala nejpřesněji asi „stiskni a pleskni“. Jsou to takoví, kteří chtějí nastoupit, takže stisknou poptávkové tlačítko. A když se dveře neotevřou, udiveně se rozhlédnou, načež uvidí, že ve voze nikdo není, že za okny svítí nápis CVIČNÁ JÍZDA a vzápětí se plesknou do čela, protože jim dojde, že do tohoto vozu se nenastupuje. Druhý typ lidí se dá označit jako „stiskni a zahroz“. Tito lidé chtějí nastoupit, stisknou tlačítko a když se s dveřmi nic neděje, nedejbože aby se vůz začal třeba rozjíždět, zatímco oni pořád stojí na ostrůvku, začnou na řidiče (podotýkám na tři řidiče ve zcela prázdném voze) zběsile mávat. Obvykle zaťatou pěstí. Na takové „mávače“ náš instruktor reagoval s ledovým klidem: „Zase přijde stížnost, že cvičná jízda někomu ujela....“ :)

        Mávači obvykle dojdou pochopení až poté, co jim někdo z duchapřítomnějších cestujících na ostrůvku oznámí, že tento luxusně prázdný vůz byl cvičná jízda, se kterou cestovat nelze. Nebo jim to sdělí dokonce sám instruktor sedící ve voze. Dva týdny jsme jezdili pod dohledem řidiče - srandisty, který si neodpustil četné legrácky na účet nepozorných cestujících. Nejzajímavější situace nastala, když se pán v zastávce zarputile domáhal nástupu do vozu. Dveře se však stále neotvíraly, takže se staly obětí bušení pěstí, zatímco pán rudl vzteky. Náš milý instruktor už to nevydržel, s úsměvem vystrčil hlavu z okénka a dotázal se: „Pane, umíte číst?“ A odpověď nepozorného vzteklouna? „Já ne, a vy???“ V záchvatu smíchu jsme zacinkali a odjeli, přičemž za námi se nesl zvuk nespokojeného brblání. Tenhle pán asi dodnes chodí městem ukřivděný, že mu cvičná jízda ujela, zatímco my se dnes bavíme na jeho účet. Možná i na váš, kdoví, třeba jste to byli právě vy, kdo se domáhal svezení s cvičnou jízdou. Přitom stačilo jen číst... Ale co, příště vám to třeba už vyjde :)

 

P.S. Jedna slečna přece jen měla „štěstí“ a naší cvičnou jízdou se svezla. V zastávce, kde nikdo nestál, jsem otevřela a hned zase zavřela dveře, to abych se bez rizika nástupu nepozorných lidí zbavila jedné svítící kontrolky, která se aktivuje vždy, když někdo stiskne poptávkové tlačítko u dveří. Protože když vám na palubce svítí něco, co tam svítit nemá, jste z toho nervózní. Někdy v průběhu tohoto procesu musela slečna přiběhnout na zastávku a skočit do zadních dveří, protože jsem se o její přítomnosti dozvěděla až v momentě, kdy už jsme dávno ze zastávky odjeli a ona přišla za námi dopředu, s omluvou a prosbou, abychom ji pustili ven. Pšš, ono se to nesmí, aby cvičná brala pasažéry, ale na druhou stranu aspoň jsme si už v kurzu zkusili, jaké to je vozit lidi. A slečna si doufejme už dává pozor, do jaké šaliny to leze :)

 

 

Technická poznámka: Cvičné jízdy

        Cvičné jízdy jsou nezbytnou součástí kurzu pro řidiče tramvají. Na cvičnou jízdu chodí vždy dva kurzisté zároveň a střídají se pod dohledem jednoho instruktora, tzn. V jednu chvíli jsou v kabině vozu (nebo v její těsné blízkosti) celkem tři lidé. Cvičné jízdy se odehrávají za běžného provozu, učíme se řídit postupně všechny typy vozidel, které jsou součástí vozového parku dopravního podniku. Při cvičné jízdě řidič ve výcviku obvykle zastavuje v zastávkách a učí se zacházet i s palubním počítačem a rozhlasem, takže vozidlo se na první pohled jeví jako běžná linka, v níž dokonce probíhá i hlášení zastávek. Jedná se ale o jízdu neveřejnou, což znamená, že cestující během výcviku nevozíme.... i když někteří by chtěli :)

- Kris -