Řidičák na autobus


        Dnes Vás chci přivítat v další části našeho webu (výtvoru, na který jsem hrdý). Ač už největší boom přišel a zase odešel, rád bych investoval trochu času do této části. Nikdy jsem blog nepsal, ale někdo mi psal, že bych se mohl svěřit i se svými zážitky poněkud interního charakteru. Pochopil jsem, že ne všechno se dá ve videu vyjádřit a občas to i nějaký ten článek může oživit nebo alespoň umrtvit smiley. Možná si říkáte... Proč zrovna teď? No uznávám, že mnoho času na cokoliv ve svém volnu nemám. Myslím si však, že tady se budu moci podělit o jiné zkušenosti. Teď si třeba říkám, jestli se vůbec najde někdo, kdo si to přečte a jestli to není zbytečné. Došlo mi, že už za týden mě čeká státní zkouška před zástupcem drážního úřadu. A neubráním se pocitu, že po absolvování skoro 4 měsíčního kurzu náročného hlavně na psychiku, mi to bude chybět. První měsíc jsme se učili všechno potřebné k získání řidičského oprávnění na autobus. Za další měsíc a půl jsme absolvovali školení profesní způsobilosti na autobus a v poslední řadě pětitýdenní kurz na trolejbus. Postupně se s Vámi podělím o postup v kurzu a nejen o něj.

        První část byla velmi náročná. Museli jsme se naučit nejen řídit, ale osvojit si i přemýšlení řidiče tak velkého dopravního prostředku. A postupně bych řekl, že jsme se v ovládání dosti zdokonalili. Ale součástí toho je naučit se samozřejmě i techniku k autobusu. Já sám jsem ještě absolvoval techniku na řidičské oprávnění skupiny "B". Zjistil jsem však, že to už je minulostí. Na autobus je technika poněkud složitější. U autobusu jsme museli naučit 45 otázek a znich jsme si nakonec vybrali 4, o kterých jsme museli mluvit smysluplně před komisařem. Samozřejmě, že první část je test na počítači ze zákona 361/2000 Sb... A nakonec jízda s komisařem po dobu přibližně 45 minut.
        Ráno jsme se sešli na magistrátu a s kapkou nejistoty jsme usedli k počítačům. Před začátkem se člověku honí hlavou mnoho otázek... Jaké dostanu otázky? Prošel jsem si všechny otázky, ale bude to stačit? Nervozita udělá svoje, ale překvapil mě právě pan komisař. Byl naprosto klidný a vysvětlil nám, co nás čeká a jakou formou si to představuje. A když jsem začal test vyplňovat, zatrhával jsem všechny otázky jednu za druhou. Neuplynulo ani 10 minut a já jsem s jistotou odklikával ukončení testu. S výsledkem 50/50 bodů. Dostavil se pocit blaženosti z toho, že první část mám za sebou. Pro představu - učil jsem se všechny otázky dostupné na internetu, kde je jich kolem 900 (etesty).
        Poté jsme se přemístili do Pisárek na školní oddělení, kde měla začít technická část. Dodnes si pamatuji, které to byly. Geometrie řídící nápravy, Elektrické pojistky, Odlehčovací brzdy, Tažení na laně a tyči. Po domluvě s komisařem jsme vždy v místnosti zůstávali sami a rovnou po vylosování otázek jsme začali mluvit. Já jsem si vybral pořadí takové, jak jsem jej popsal výše. Ač jsem si nebyl úplně jistý, že jsem odpovídal přesně, pan komisař se vždy pozeptal pouze na pár doplňujících otázek, jen aby se ujistil, že problematice rozumím. Celé to trvalo možná 15 minut a z toho nejvíce jsem povídal o otázce tažení na laně nebo tyči. Hned poté, co jsem si otázky vylosoval a začal jsem mluvit, tak mi spadl kámen ze srdce a prostě jsem mluvil a mluvil. Vše, co jsem se za ten měsíc naučil, jsem předkládal komisaři a musím uznat, že to stačilo. 
        Poté už jen jízdy...Nejdříve však proběhla předvýjezdová kontrola. Zkontrolovali jsme stav autobusu, vyjmenovali jsme panu komisaři celou povinnou výbavu vozidla a vyrazili jsme. Vzhledem k tomu, že jsem ve všech předchozích částech začínal, šel jsem rovnou k volantu. Celá trasa byla pro mne známá a ve všech směrech jsem si byl svou jízdou jistý.

A tak jsem získal řidičské oprávnění skupiny "D".


Celá trasa mé jízdy je na obrázku. A to pro dnešek bude vše... Kdybyste měli nějaký dotaz rád odpovím na FB: www.facebook.com/SalinyBrno/

- Martin -