Den jako každý jiný?

        Byla to středa. Měl jsem odpolední službu, takže jsem se samozřejmě dopoledne válel o něco déle v posteli. Před nástupem jsem stihl i rychlejší oběd a pak už jen počkat na nádraží ve smyčce trolejbusů až mi přijede ta moje 21Tr. Takže už asi víte, že jsem měl linku 33 a 31. Ten den byl o něco veselejší, jak jsem později zjistil. Ve 14:19 mi přijel vůz, se kterým jsem měl dojezdit službu. Vzhledem k tomu, že jsem doposud měl ve slatině pouze 14Tr, tak jsem jel podobným stylem i s tou 21Tr. Což byla veliká chyba a ne jednou jsem to poznal.

        Měl jsem první odjezd z nádraží a všechno bylo poměrně v pohodě. V pohodě do té doby než jsem odjel od zastávky Spáčilova. Protože tam v kopci je poměrně dlouhý most přes naší trasu a ještě je tam omezený porvoz. A v tom místě se musíme vzdálit od vedení poměrně hodně. K tomu jsou tam ještě pěkně naskládané kanály, které vychází přesně na kola. Tlačil jsem se tam na vyskládané panáky, co usměrňují jízdu vozidel, asi ve vzdálenosti 5 cm jsem od nich měl karoserii a svištím si to svých 45-50 km/h. Na konci mostu jsem si říkal, že se ještě jednomu kanálu vyhnu, aby to tak neposkočilo. A v tom místě jsem se ještě lehce oddálil od vedení, když v tom jsem jenom zaslechl ránu a trolejbus začal pískat a zpomalovat. Tak jsem si pro sebe řekl...Aha první chybička hned po nástupu... To bude veselý den. Takže jsem ještě zajel do pravého pruhu a šel natahovat stahováky. Mezitím mě předjel kolega co jel jako 33 na Slatinu sídliště. A já jsem měl namířeno do Šlapanic. Bohužel tou dobou se začala celkem významně tvořit kolona na ulici Řípská (což jsem prozatím nevěděl). Ale s 5ti minutovým zpožděním jsem se vydal opět na trasu. Když už jsem se postavil do kolony, tak jsem mrknul na odjezd ze Šlapanic a trochu jsem se vyděsil. Na otočení jsem měl zrovna 11 minut. Po odbočení z Řípské jsem měl právě těch 11 minut zpoždění. Ale měl jsem trochu obavu o vypadnutí tak jsem jel o to opatrněji.

        Nicméně odjezd z konečné jsem nestihl a tak s drobným zpožděním jsem odjížděl ze Šlapanic. A tímto směrem je zase zajímavé odbočit do města ze Šlapanické ulice, kde z našeho směru je stopka. A od Líšně je poměrně velký provoz. Takže jsem si počkal ještě tam. Měl jsem zpoždění asi 6 minut a snažil jsem se jet co to šlo. Jenomže jsem si až pozdě uvědomil, že mně předjela linka 33 na kruháči ve Slatině. Tak jsem jel celou dobu za ním a jako bonus jsem měl odjíždět z nádraží dříve než on. Ale nějak mě nenapadlo ho předjíždět a tak jsem jel za ním i od nádraží už s 3 minutovým zpožděním. Teď už jsem jel jen do Slatiny. Ale to už se zase začaly kolony tvořit už na Olomoucké. Do Slatiny jsem dorazil tak akorát, abych se na 10 minut zastavil a oddechl si. Takže po 2 hodinách, kdy jsem se skoro nezastavil přišel odpočinek.

        Ale to nejlepší právě přišlo. Už jsem si říkal, že to bude v klidu. A taky bylo, takže zase jsem si jízdu začal trochu užívat. Pěkně se mi jelo, když jsem se blížil ke kruháči ve Slatině. Podíval jsem se na návěstidlo a ukazovalo správný směr. A nějak jsem pozapomněl, že botky mám ještě pár metrů před výhybkou. Tak jsem se trochu rozjel a najednou padla rána a já jsem se stihl pouze podívat do zrcátka a viděl jsem jak mi botka opustila sběrač a spadla na zem. Po dlouhé době jsem si pro sebe řekl, že jsem to docela podělal. Takže jsem opustil alespoň kruhový objezd. Hned jsem odeslal naléhavý požadavek na dispečink. Během pár vteřin mi už volali a já popsal situaci. Dostal jsem za úkol zkusit poprosit cestující jestli by mi trochu nezatlačili, abychom trolejbus dostali do zastávky. Tak jsem vyskočil z kabiny a poprosil, jestli by pár mladších nebylo ochotno mi trochu zatlačit. Nevěřil jsem svým očím, když se zvedlo asi 10 lidí všech věkových kategorií. Řekl jsem jim, že je pustím jen předními dveřmi, abych nevypumpoval vzduch a mohl jsem vůz ještě odbrzdit. Takže jsem zavřel přední dveře, odbrzdil parkovací brzdu a zmáčkl talčítko na odjištění staniční brzdy. Mávl jsem na jednoho cestujícího, co stál vedle předních dveří. A pohli jsme se. V zastávce jsem zajistil vozidlo a propustil všechny. Omluvil jsem se... A pár cestujících se jen zeptalo, co dál. A tak jsem je jen odkázal na zastávku, kde je odveze další spoj. Já jsem ještě došel pro utrženou botku...

        Nakonec jsem dostal jiný vůz a instrukce, kde se mám zařadit. Za zbytek služby jsem vypadl už jen 2krát. A tak jsem zjistil snad všechna místa, kde si dávat veliký pozor na to, jak těmi místy projíždět. Další službu na těchto linkách už jsem nevypadl. A musím uznat, že dokud se něco nestane, tak si to člověk ani nijak neuvědomí.